Možná máš kariéru, milující rodinu a fungující domácnost. Kamarádky obdivují, kolik toho zvládáš. Tvůj tým ti věří a šéf ví, že se na tebe může spolehnout. Podle okolí jsi úspěšná. Jen to tak sama necítíš.

Pořád tě žene pocit, že:

• to ještě nestačí,
• jsi to mohla udělat lépe,
• ještě tenhle projekt… a pak už si konečně vydechneš.

Jenže tvůj to-do list je nekonečný. A když si dovolíš odpočívat, místo úlevy přichází neklid a výčitky. Říkáš si, že máš všechno. Že bys měla být šťastná a spokojená.

Jenže někde uvnitř cítíš, že takhle už nechceš fungovat. Večer padneš s hlubokým výdechem do postele a máš pocit, že jsi celý den proletěla na jeden jediný nádech. A ráno začne kolotoč zase nanovo. Možná ses během života naučila být ta, na kterou je spoleh. Vnímat potřeby druhých. Zvládat. Zařizovat. Posouvat věci dopředu. A svoje potřeby přitom odkládat na později.

Co kdyby tvým příštím bodem na to-do listu bylo znovu se potkat s tou, kterou jsi někde cestou ztratila? S tou, která ví, co ji těší, co jí dává energii a jak chce svůj život opravdu žít.