O práci se svými klienty se zmiňuji na hlavní stránce, proto jsem se rozhodla nechat tuto stránku pouze mé vlastní osobě a cestě, po které jsem kráčela a kráčím.

Podívám se ještě na Andrey CV

Pro některé lidi je minulost důležitá a já to respektuji.

Mé dětství nebylo vždy růžové a možná právě i z toho důvodu jsem se rozhodla jít po gymnáziu studovat sociální práci do Českých Budějovic.

\"Budějice\" byly jasná volba, nádherné město a mé místo k rozletu. Jednalo se o rozlet totální, protože jsem zde nikoho neznala a v životě sama nikde nebydlela.

V průběhu pár měsíců jsem se seznámila s prvními známými, našla si nějaké zájmy a také pochopila systém VŠ. Hned druhý semestr jsem začala experimentovat s různými předměty, kde mimo jiné byla možnost si vyzkoušet psychoterapeutický výcvik na jeden víkend. Všichni mě od toho odrazovali, protože zpět často přijížděli \"rozložení\" studenti. Já jsem však tuto možnost a nabídku vnímala jako jedinečnou bezva příležitost, jak se posunout a dozvědět se o sobě něco víc.

Ačkoliv to nebylo jednoduché, zavítala jsem do výcviku ještě několikrát a postupně si začala zpracovávat svá nevyřešená témata. Od prvního okamžiku jsem věděla, že práce psychoterapeuta je to, co chci v životě jednou dělat. 

Byla jsem nadšená z toho, jak se někteří lidé sílou skupiny proměňovali. Přijížděli jako trosky, odjížděli usměvaví lidé. Přišlo mi velmi smysluplné podporovat člověka na jeho cestě v rozmotání jeho příběhů tak, aby svému životu, vztahům a svému jednání co nejlépe porozuměl.

Studovala jsem dál magisterské studium a přivydělávala si všemožnými brigádami v ziskovém a neziskovém sektoru s klienty. Přeci jen jsem potřebovala finance jako každý \"študák\" a zároveň praxi s klienty.

Začala jsem studovat španělštinu a po prvním semestru jsem si věřila natolik, že jsem se přihlásila na roční studijní pobyt. Tak jsem přestřelila! Byla to největší škola mého života. Velmi záhy jsem zjistila, že španělština je o trošku něco víc než pár hodin ve škole. Zkoušky byly v odborném jazyce a dělaly problémy i zdejším studentům. Zažila jsem spousty hodin stresu a potu nad výukou předmětu a zároveň jazyka, zatímco si mí přátelé z různých krajin užívali nádherné město, moře a teploučko.

Byl to jeden z nejnáročnějších roků v mém životě a nyní mohu s klidem říct: \"Díky Bohu za něj!\" Tak moc jsem se toho naučila. Bez Valencie bych nebyla tam, kde jsem nyní. Návrat do Čech byl stresový, neměla jsem se kam vrátit, a tak jsem se po 7 letech svobodného studentského života nastěhovala na celé tři měsíce zpět ke svým rodičům. Mám je oba moc ráda, ale období společného soužití to bylo náročné pro všechny. Naštěstí jsem se díky své vděčnosti dokázala usadit v hlavním městě, což bylo mé dlouholeté přání.

V Praze jsem dopisovala diplomovou práci a už pracovala na HPP s klienty na dispečinku tísňové péče. Byla to práce velmi na psychiku náročná. Lidé v krizi se ozývali a já jsem jim musela co nejrychleji pomoci z jejich obtíží. V tu dobu mě má profese velmi bavila.

Z mnoha důvodů jsem poté odešla pracovat z neziskového sektoru do Správy uprchlických zařízení MV s uprchlíky. Byly to zvláštní dva roky plné smysluplné práce, která se bohužel nemohla projevit v celé své kráse. Mou práci ovlivňovalo až moc vnějších vlivů, na které jsem nedosáhla. Dostala jsem do fáze, kdy jsem se rozhodla svůj život řídit se vším všudy. Studovala jsem koučovací přístupy, psychoterapeutická studia a dál se vzdělávala v různých oborech, než mi došlo, že na HPP nebudu nikdy opravdu šťastná. Zde si svůj život nemohu řídit sama.

Ačkoliv by jiný řekl, že jsem blázen, odcházím z \"jistoty\" a z celkem dobře placené práce, uvnitř jsem cítila, že všechno může být jinak a mnohem lepší. Šla jsem za svým vnitřním hlasem, který mě vedl. Práce na minimálně osm hodin denně a odpolední terapie a koučink s mými klienty už mě vysávaly natolik, že jsem odešla na volnou nohu.

V tomto zvláštním období na HPP jsem se naučila mnoho věcí, ale základem bylo BÝT SAMA SEBOU! Prvně jsem se nebála říct svůj názor nahlas (i když se zdálo, že to by udělal jen blázen), uměla jsem riskovat a důvěřovala ve své hodnoty, dokázala jsem být sama, uměla jsem jít mimo hlavní proud (například jsem si doma vařila obědy, kdy ostatní docházeli do společné jídelny a povídali si, přestala jsem kouřit, přestože se venku vždy tvořil diskuzní klub a utužovali se vztahy atd.).  Byly to velmi cenné lekce, které mi zde život připravil a jen díky tomu jsem věřila, že se ve světě podnikatelů neztratím.

Velmi rychle jsem však propadla do vlivu strachu. Záhy po odchodu z HPP jsem se domluvila na spolupráci s lidmi, kteří slibovali \"modré z nebe\" a já jim věřila. Cítila jsem, že to je ta má cesta, a tak jsem spousty věcí dělala zadarmo ve svém volném čase pro někoho jiného za účelem toho, že mi skrze ně přijdou do kanceláře klienti. O této pracovní náhodě se rozepisuji zde. Na první pohled totiž vše vypadalo, že mi osud hraje do karet.

A on vlastně hrál :). Přišla ke mně další lekce, kdy jsem byla tzv. testovaná. To je stav, kdy člověk musí sobě i světu dokázat, že to myslí se svým rozhodnutím vážně, když chce něco změnit. Říkala jsem si, vždyť už jsem ze spárů HPP pryč, tak mám vyhráno. A ono ne. Jakmile jsem cítila, že bych si cestu mohla usnadnit přes \"něco\", samozřejmě jsem ji využila.

Jakmile se někoho nebo něco snažíme využít jako prostředek k našemu cíli, většinou to nevyjde. Mně to překvapivě nevyšlo.

Dělo se to, že jsem za svou pololetní píli byla odměněná spousty klientů, kteří však ke mně nepřišli na terapii nebo koučování, ale vyhledali mě za účelem poradenství ke zdraví. Na prezentaci sebe sama a služeb, díky kterým jsem odcházela z HPP, zbývalo už velmi málo času, a tak klientů na terapii a koučink bylo velmi pomálu. Najednou jsem si začala uvědomovat, že začínám být opravdu hodně unavená, že mi zdraví přestává sloužit, a že to je obrovská směna času za peníze. 

Chápete?

• Chtěla jsem klienty, ti přišli - splněno (sic přišli za jiným účelem).
• Chtěla jsem se cítit zaměstnaná - splněno (sic spousty práce bylo zadarmo a pro sebe a své zaměření jsem měla nulový čas).
• Chtěla jsem alespoň tolik peněz, co jsem si vydělala při HPP - splněno (sic jsem odpracovala stejný počet hodin jako při HPP ).

Došlo mi, že má přání a plány byly nepromyšlené a povrchní.

Musela jsem si připomenout svůj podnikatelský plán, svoje priority a hodnoty, pro které jsem se rozhodla pracovat sama na sebe. A také obnovit víru - víru v sebe a víru v proces.

Trvalo to sice nějakou dobu než jsem ukončila navázané pracovní vztahy z prevence zdraví, ale zvládla jsem to. Musela jsem si nad tím hodně dlouho přemýšlet a odhodlávat se ke změně. Ještě teď sobě i vesmíru někdy dopotvrzuji, že jsem opravdu rozhodnutá věnovat se POUZE svým klientům na terapii a koučování. Cítím, že jdu tím směrem.

Uvědomila jsem si, že poradenství ke zdraví mi šlo, tak jako práce na HPP. Bylo důležité si však uvědomit své vnitřní pocity, \"nacítit se\", jak mi v tomto pomáhajícím procesu je. Jsem si jistá, že jsem svou práci vykonávala velmi svědomitě a klienti si mě většinou oblíbili, ale... O čem to celé bylo?

Znáte to, hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Nakonec jsem sebe vnímala jako tu \"hloupější\". Cítila jsem se vyprahlá, vyčerpaná, ne-mocná... A já jsem moc nad svým životem chtěla.

Přála jsem si spolupracovat s klienty, kteří si už uvědomují svůj vliv na svůj život. Tito klienti si poté váží společné práce. Přála jsem si mít v péči pár svých klientů, abych se dál mohla vzdělávat a mít čas na sebe a svou rodinu. Přála jsem si harmonický a vyrovnaný život plný radosti. Přála jsem si cítit smysl a být hrdá na svou práci, vědět, že pro každého svého klienta dělám maximum. Že tu jsem pro něj celá a vědomá, mám na něj sílu a energii, kterou si vzájemně můžeme předávat, a že mu mohu být podporou, když to bude potřebovat.

Již nějakou dobu se nacházím v období, kdy se mi daří svá přání naplňovat. Konečně se něco zlomilo a já se zklidnila, zacílila. Nyní se věnuji prioritám a neplýtvám energií na věci, které by měly být prostředkem k mému cíli. Snažím se jít přímo, i když se někdy musím překonat a udělat to, co mi není úplně pohodlné. Ten pocit radosti a naplnění, když zvládnu výzvu, je však k nezaplacení. Snažím se vědomě tvořit svou budoucnost, zhodnocováním a uvědomováním si přítomnosti.

Uvědomuji si svůj strach a přijímám ho. Jsem s ním. Uvědomuji si svou moc změnit strach na důvěru a radost. A děkuji strachu za to, že je, protože díky němu se nepouštím do nepromyšlených akcí, které vedou ke stresu a ztrátě energie.

Miluji, když se mí klienti posouvají na své cestě k vysněnému cíli a miluji, když se navzájem v koučovacím nebo terapeutickém procesu obohacujeme. Protože ty hodiny povídání nejsou jen o Vás. Jsou o nás společně. Proto pokud máte chuť se mnou vstoupit na neprobádané pole Vašeho života nebo mysli, jsem Vám plně k dispozici a už se moc těším.